Prohledat tento blog

Načítání

úterý 27. listopadu 2012

Nejlepší dárek k narozeninám? Jednoznačně duhový dort...

S každými blížícími se narozeninami někoho blízkého, mě děsí myšlenka na to, jaký dárek by byl ten nejvhodnější. Nerada nakupuji lapače prachu a raději mám věci, které jsou alespoň k něčemu dobré a tentokrát jsem vymyslela dárek, který opravdu dobrý byl. K desátým narozeninám jsem sestřence nadělila duhový dort :-) Inspirována jedním z mých oblíbených blogů, vrhla jsem se do lítého boje s potravinářskými barvami, korpusy, krémem, marcipánem a hlavně strachem z toho, že se mi to taky nemusí povést. Ale já nejsem srab a hrdě jsem se pustila do výroby mého vůbec prvního narozeninového dortu.

K narozeninám nadělíme:

 Duhový dort s marcipánem a lentilkami




Ingredience na 20cm dort (já pekla ve formě 25cm, což se později ukázalo jako chyba):
 

Korpus:
6 vajec, žloutky a bílky zvlášť
160g cukru krupice
200g hladké mouky
2 lžičky citrónové kůry
modrá, zelená, žlutá a červená potravinářská barva
moučkový cukr na posypání plátů piškotu

Krém:
250g velmi změklého másla
250g krémového sýra (Philadelphia, Buko)
1 balíček vanilkového cukru
cukr moučka dle chuti

Na ozdobu:
2 balíčky marcipánu Dr.Oetker
1 malá krabička lentilek


Postup:

Nejdřív si připravíme dva plechy a vyložíme je pečícím papírem a zvlášť si připravíme ještě jeden kus pečícího papíru. Na pečící papír tužkou obkreslíme dortovou formu a předehřejeme troubu na 200 stupňů.
Žloutky šleháme s polovinou cukru tak dlouho, dokud nenabudou na oběmu a nezesvětlají. Z bílků vyšleháme tuhý sníh a postupně do něj pomalu zašleháváme zbytek cukru. Zvážíme žloutky, hmotnost vydělíme šesti a navážíme do šesti misek. To samé uděláme s bílky, přidáme je ke žloutkům, ale nemícháme!

Vezmeme si jednu misku, přidáme do ní potravinářské barvivo a zlehka promícháme. Já použila práškové, takže jsem si v kapce rumu (lze použít i voda) rozmíchala barvu a pak jí po kapičkách přidávala do misky tak dlouho, dokud jsem neměla požadovaný odstín. Pak přidáme jednu šestinu prosáté mouky a opět zlehka promícháme, aby vzniklo hladké těsto. Těsto vyklopíme na plech s pečícím papírem a stěrkou roztáhneme podle předkresleného kruhu. Tohle chce trochu trpělivosti, neb těsto je lepivé a papír klouže po plechu. Těsto se pokusíme roztáhnou tak nějak rovnoměrně. Když je dílo hotové, šoupneme plech do trouby a pečeme cca. 6 minut. Než se placka upeče, připravíme si další těsto a postupujeme stejně jako u prvního.

Upečenou placku překlopíme na pečící papír posypaný moučkovým cukrem a ihned z něj stáhneme vrchní papír. Placku necháme úplně vychladnout a pečlivě jí zabalíme do potravinové fólie. Pečící papír, na kterém se pekla první placka, můžeme zreciklovat tím, že jej otočíme nepoužitou stranou nahoru a opět na něj předkreslíme kruh. Stejným způsobem upečeme všechny barvy, které potřebujeme.

Teď si připravíme krém. Hodně změklé máslo šleháme mixérem na nejvyšší otáčky asi pět minut, než zbělá. Zašleháme do něj krémový sýr a vanilkový cukr. Podle chuti můžeme přidat další moučkový cukr. Na dno dortové formy (pokud máme rozkládací) položíme pečící papír, na něj dáme první barevný plát, pomažeme jej změklým krém a přiklopíme další plackou. Takto pokračujeme se všemi barvami, ale poslední vrstvu zvrchu nepotíráme. Připneme boky dortové formy a dáme na pár hodin do lednice, aby krém vytuhnul. Je potřeba počítat s tím, že musí zbýt krém na potření boků a horního plátu.

Když krém vytvrdne, sundáme boky dortové formy, boky a vrch dortu potřeme krémem a tím zarovnáme místa, kde korpusy přečuhují. A znovu dáme do lednice stuhnout. Mějte na paměti, že budeme dort potahovat marcipánem a proto je třeba mít povrch dortu krásně hladký.

Když dort hezky ztuhne, rozválíme marcipán na placku tak, aby pokryl celý povrch dortu. Potáhneme marcipánem dort a ozdobíme lentilkami. Pokud nějaký marcipán zbude, můžeme jej třeba obarvit potravinářskými barvami a vyrobit nějaké dekorace. Hotový dort opatrně přendáme do krabice a s potutelným úsměvem si představujeme výraz oslavence, až dort rozkrojí :-)

PS: Pokud použijete jako já větší formu, udělejte si raději korpusů více. Já na poslední chvíli dopíkala barevný korpus (tentokrát z klasického piškotového těsta), abych nahnala výšku.

úterý 13. listopadu 2012

Bramborový salát inspirovaný Julií Child, filet z tresky a pár zásadních zjištění...

Dneska jsem se celý den potýkala s tou příšerně záludnou otázkou: Co k večeři? Ani tři hodiny intenzivního pátrání na internetu nepřinesly ovoce, natož pak nápad na večeři, a tak jsme zvolili klasickou strategii. Vyrazíme do obchodu a co budeme večeřet zjistíme až to uvidíme. Jako vždy jsme zamířili nejprve k regálu s masem a pátrali...kuřecí maso nechceme, vepřové taky ne, hovězí taky ne, mleté už vůbec ne....a jejej, máme trochu problém...tak zkusíme najít inspiraci u zeleniny...Cesta vede kolem mrazáků s rybami a tu jsme vážně dlouho neměli. Zvědavě nahlédneme, chvíli pátráme a hele! Našli jsme filety z tresky a to je dobrý začátek, ale co k nim?

Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na mamčin bramborovo-slanečkový salát a dospěla k závěru, že to by mohlo být celkem fajn...tedy až na ty slanečky, ty já moc nemusím. Ale brambory, cibule a majolka jsou taky celkem v pohodě. V tom ale drahého osvítil duch Julie Child a vzpomněl si, že kdesi narazil na její francouzský bramborový salát. Vyjmenoval ingredience, naznačil postup a bylo vymalováno.

Dnes podáváme:

Studený bramborový salát inspirovaný Julií Child a přírodní filet z tresky s tymiánem

Bramborový salát inspirovaný Julií Child a filet z tresky

Nakoupili jsem všechny ingredience (nebo jsme si to teda mysleli) a ještě něco navíc a pohánění vidinou lehké ale chutné večeře jsem se vydali směrem k domovu. Ne že bych manželovi nevěřila, ale doma jsem radši zasedla k internetu a recept na Juliin bramborový salát si našla. No a stalo se přesně to, co se stát nemělo. Dvě ingredience nemáme....no nevadí, budeme improvizovat.

Ingredience:

700g brambor
2 šalotky
2 jarní cibulky
1 hrst nasekané petrželové nati (tu jsem neměla vůbec)
60ml vývaru (měl by být kuřecí, ale já měla jen hovězí)
1,5 lžíce světlého vinného octa
3 lžíce kvalitního olivového oleje
4 filety z tresky
2 lžíce másla
Sušený tymián
Pepř
Sůl

Postup:

Brambory jsem očistila, podélně rozkrojila na půlky a ve slupce je dala vařit do osolené vody. Než se uvařily, vyndala jsem mražené filety tresky aby se rozmrazily a nakrájela šalotky i jarní cibulky na kolečka. Uvařené brambory jsem potom slila a nechala vychladnout. Pak jsem je oloupala, nakrájela na třetinky a šoupla do misky. Přidala jsem cibulku, zalila vývarem, vinným octem a olivovým olejem, osolila, opepřila, vše opatrně promíchala a dala odpočívat do lednice.

Když filety rozmrzly, pořádně jsem je osušila. Znamenalo to opatrně vymačkat vodu a osušit poměrně velkým množstvím papírových utěrek. Mě to vyšlo zhruba na tři utěrky na jeden filet a z toho vyplívá dnešní první zjištění. Nekupujte mražené ryby! Radši investujte do čerstvých.

Osušené filety jsem opepřila, osolila a posypala sušeným tymiánem. A máme tu další zjištění. Ačkoliv vím, že maso se před úpravou obvykle nesolí (pokud se nejedená například o pečené kuře), já filety osolila a tak jsem zapříčinila to, že osušené filety začly opět pouštět vodu...inu chybička se vloudila. Na sporák jsem dala zahřát pánev a na ní dvě lžíce másla. Než se pánev dostatečně zahřála, vyndala jsem z lednice salát, aby nebyl až moc studený. Na rozehřátou pánev jsem transportovala rybu a zprudka osmažila po obou stranách (cca. 3-4 minuty z každé strany). A máme hotovo...

A zjištění číslo tři? Lehká večeře je super věc pokud držíte dietu, bývá vám v noci těžko od žaludku, nebo je opravdu horký letní den. Ale v zimně? Za poslední týden jsme se doma cpali samými kalorickými bombami. Tři dny jsem jedli Burgundské hovězí a další dva dny jsme naše mlsné jazýčky rozmazlovali slaným koláčem známým pod názvem Quiche Lorraine. Dnešní večeře byla na chuť naprosto báječná, ale měla takovou drobnou vadu.I přes gramáž odpovídající běžné porci jí totiž bylo málo a už hodinu po jídle jsem začala opět cítit takový ten zvláštní pocit prázdnoty :-)

neděle 11. listopadu 2012

Boeuf Bourguignon, aneb kdo si počká, ten se dočká a litovat rozhodně nebude

Znáte to...celý den marně přemýšlíte co uvařit k večeři a napadají vás samé nevhodné věci. Pak se ale s kamarádem zakecáte na téma "kuchyňská výzbroj" a začnete pět ódy na ty staré černomodré litinové hrnce, ve kterých vařívaly naše babičky a maminky, které byly naprostou samozřejmostí v každé kuchyni pořádné hospodyňky a které dnes stojí slušný balík peněz. A pak přijde nápad...Boeuf Bourguignon.

Tahle vyhlášená francouzská lahůdka představuje naprosto dokonalé spojení všeho, co ke štěstí potřebují naše chuťové buňky a moje "kuchařské sebevědomí". Dlouze dušené hovězí maso, spousta vína a především perfektní kuchařská výzva. Už dlouho jsme se doma o tomto kulinářském skvostu bavili a dlouho jsem si slibovali, že jej jednou uvaříme. Teď přišla ta chvíle.

Podmínkou pro úspěch rozhodně není vlastnictví litinového hrnce, ale Burgundské hovězí se dlouze a pomalu peče v troubě a tomu předchází i příprava na sporáku. Já bohužel nemám žádný vhodný hrnec, ale babička má přesně ten opěvovaný a s láskou vzpomínaný litiňák. Zavolala jsem tedy babičce, vyškemrala hrnec a šupajdila na nákup...

Dnes podáváme: 

Boeuf Bourguignon - Burgundské hovězí


Boeuf Bourguignon - Burgundské hovězí


Ingredience:

800g vhodného hovězího masa (já použila zadní, protože nemám ráda takové ty bílé blány)
200g anglické slaniny s kůží
500ml hovězího vývaru
300g malých žampionů
12-18 šalotek nebo jarních cibulek bez natě
2 lahve dobrého vína (500ml do hrnce, zbytek první lahve na kuráž kuchařky, druhá lahev k jídlu)
1 větší mrkev
1 větší cibule
1 velký stroužek česneku
1 lžíce rajčatového protlaku (rozhodně NENAHRAZOVAT kečupem)
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce másla
2 lžíce hladké mouky
2 bobkové listy
Lístky z jedné větvičky tymiánu (lze použít i rozmarýn)
Pepř
Sůl

Postup:
V první fázi jsem se potřebovala trochu posilnit, takže jsem otevřela první lahev vína, nalila si skleničku a připravila si dostatečný počet talířů na nakrájené suroviny, tedy šest. Do menšího kastrolu jsem dala vařit vodu, přebrousila jsem nůž o kachličky na desce kuchyňské linky a pustila se do krájení. Očištenou mrkev na kolečka, cibuli na půlkolečka, maso na kousky o velikosti asi 3x3 cm (správně by mělo být 5x5 cm, ale nějak se mi nechtělo čekat 4 hodiny než bude maso hotové a tak jsem si pomohla zmenšením kusů), ze slaniny seřízneme kůži na pozdější použití a slaninu nakrájíme na menší kostičky. Lokla jsem si vína a pokračovala v krasojízdě.

Slaninu jsem hodila do vroucí vody a deset minut vařila. Díky tomu se ze slaniny vyvaří ten uzený "nádech". Než se dovařila slanina, osušila jsem maso, bohužel však ne úplně pečlivě a to se později ukázalo jako velká chyba. Slaninu jsem slila přes cedník, nechala ji v něm okapat a osušila ji. Na mírném plameni jsem zahřála v litiňáku jednu lžíci olivového oleje, slaninu orestovala do zlatohněda a dala jí bokem. Následuje restování masa na výpeku ze slaniny.Než jsem se do toho pustila, zapnula jsem troubu na 230 stupňů.

Maso je potřeba zprudka orestovat tak aby se zatáhlo a chytilo sem tam nějakou tu hnědou barvu. Aby se maso opravdu jen orestovalo a nezačalo se dusit, je potřeba pracovat na něm po částech. Já to vzala na pětkrát. Tady se ovšem projevilo špatné osušení, neb olej prskal jako o život. Proto doporučuji buďto restovat ve skafandru pro kosmonauty a nebo maso opravdu, ale opravdu poctivě osušit. Orestované maso jsem dala bokem ke slanině.

Do výpeku jsem vhodila kolečka mrkve a půlkolečka cibule a opět chvilku restovala. Pak jsem přidala maso a slaninu, zasypala dvěma lžícemi mouky, osolila, opepřila a další asi tři minuty a za stálého míchání restovala (pokud máte slaný vývar, nic nesolte). Vše jsem zalila půl litrem vína, přidala jsem prolisovaný stroužek česneku, lžíci rajského protlaku, lístky tymiánu nebo rozmarýnu, bobkový list a kůži ze slaniny a nechala asi deset minut povařit. Pak jsem přilila 350ml hovězího vývaru, přiklopila pokličkou a s vítězným úsměvem implantovala hrnec do předehřáté trouby. Teď stačí jen stáhnout teplotu na 160 stupňů a čekat. Následoval další doušek vína.

Maso by se mělo pozvolna dusit asi 3-4 hodiny, díky mým menším kouskům to ale bylo za zhruba 2,5 hodiny hotové.

Asi půl hodinky před koncem dušení jsem se vrhla na přípravu šalotek a žampionů. Šalotky jsem oloupala a na jedné lžíci másla orestovala do zlata. Pak jsem je zalila zbývajícím vývarem a nechala v klidu dusit asi 25 minut. Za tuto dobu se vývar téměř úplně vyvařil a zbyla jen asi půl centimetrová vrstva hustého vývaru a krásně měkounké a sladké šalotky. Žampiony jsem očistila (není nutno loupat, stačí pořádně omýt pod studenou vodou a osušit) a nakrájela i s nožičkami na půlky. Ty jsem pak orestovala do zlata na lžíci másla a kapce olivového oleje. Orestované žampiony jsem přidala k šalotkám.

Jakmile bylo maso měkounké, slila jsem z něj omáčku do kastrolu, bobkový list a kůži jsem vyhodila, dochutila solí a pepřem a nechala chvilku redukovat, aby omáčka mírně zhoustla. Do kastrólu s masem jsem přidala šalotky a žampiony, přelila omáčkou, rozdělala druhou lahev vína a podávala s bramborovou kaší.

A jak to tedy celé dopadlo? Když jsme tuto francouzskou krmi večeřeli, můj muž se blahem rozplýval. On totiž miluje hovězí a jídla na víně. Já jeho nadšení až tak nesdílela. Přišlo mi to jako jídlo které rozhodně neurazí, ale taky nenadchne. To jsem ale nečekala, co se stane druhý den. Protože jsem ve výsledku vytvořila asi 6 porcí, zbylo i na oběd. Omáčku jsem ohřála, dodělala jsem novou brkaši a s trochou sebezapření se pustila do jídla. To co jsem zažila, bylo naprosto nepopsatelné. Jak to tak bývá, hovězí se krásně uleželo a z nudného Burgundského hovězího z předešlého dne se stala naprostá kulinářská bomba hodna svého jména i pověsti - Boeuf Bourguignon!!! Od teď budu tento skvost připravovat vždy den předem, protože za to čekání to rozhodně stojí :-)

úterý 6. listopadu 2012

Od Ratatouille k leču, aneb když se něco nepovede, není to zas tak velký průšvih

Viděli jste film Julie & Julia? A pamatujete si tu scénu s naprosto neodolatelně vypadajícími bruschettami? Tak přesně ta se stala mou inspirací pro dnešní večeři. Miluji nezdravé topinky na oleji a manžel mě naučil milovat zeleninu na všechny způsoby. Pořád ale preferuji zeleninu teplou a tak jsem se rozhodla udělat oproti Juliině receptu pár změn. Moje dnešní volba padla na Ratatouille.


Poctivě jsem prozkoumala internet a nastudovala všechny možné verze. Ratatouille jako takový, se připravuje z větších kusů zeleniny a většinou se servíruje jako příloha třeba ke grilovanému masu. Větší kousky by ale na topinkách jen velmi těžko držely a proto jsem se rozhodla nakrájet zeleninu na kousky menší. No nebyla to dobrá volba z čehož plyne poučení: " Chcete-li vařit Ratatouille, nedržte se hesla, že méně je někdy více, a rozhodně nekrájejte zeleninu na miniaturní kousky."

Dnes podáváme: 

Nepovedený Ratatouille na nezdravých topinkách

Nepovedený Ratatouille na nezdravých topinkách














Ingredience:

1/2 menšího lilku
1/2 menší cukety
2 středně velká rajčata
1 žlutá paprika
1/2 červené cibule
1 stonek řapíkatého celeru
3 stroužky česneku
4 krajíce chleba
Trocha čerstvého rozmarýnu
Trochu čerstvé bazalky
Sezamová semínka na ozdobu
Olivový olej
Voda
Pepř
Sůl

Z tohoto množství zeleniny vznikla směn na zhruba 12 krajíců chleba, takže kolik zeleniny použijete závisí na tom, kolik směsi chcete vyrobit.

Postup:

Lilek jsem nakrájela na zhruba půl centimetrová kolečka (plátky), rozprostřela na tác, posolila a nechala ho vypotit. V průběhu pocení jsem nakrájela všechny další ingredience na drobné kousky. Rajčata na zhruba centimetrové kostičky a stejně tak cuketu a cibuli. Papriku a řapíkatý celer na půl centimetrové kousky a dva stroužky česneku na plátky. Rozmarýn jsem nasekala na drobno, bazalku spíše na hrubo (ta bude na ozdobu).

Do hrnce se silnějším dnem jsem nalila asi centimetrovou vrstvu olivového oleje a nechala ho zahřát na středním plameni. Bohužel jsem kastrol myla těsně před použitím a nevytřela jsem ho úplně do sucha, takže jak se olej začal zahřívat, prskal všude kolem sebe. Inu další poučení pro příště...

Než se zahřál olej, vypocený lilek jsem osušila papírovou utěrkou a nakrájela na kousky v mém případě to byly devítiny. Čili kolečko na třetiny a vzniklé nudličky opět na třetiny, ovšem kolmo na původní řez. Lilek jsem vhodila do rozpáleného oleje a restovala, dokud nezačal místy chytat nazlátlou barvu. Pak jsem přidala řapíkatý celer, cibuli a papriku a povařila asi 10 minut. Ze strachu aby se mi zelenina odspodu nepřichytila, podlila jsem ji asi půl deckou vody. To byla nejspíš další chyba. Mám takové nejasné tušení, že kdybych to neudělala, neměla bych z Ratatouille lečo. No nevadí.

Po těch deseti minutách jsem přidala česnek, osolila, opepřila a na mírném ohni asi 30 minut vařila s lehce odklopenou pokličkou. Asi 5 minut před koncem vaření jsem krajíce chleba nakrájela na půlky a osmahla na olivovém oleji. Než se topinky dodělaly, do zeleniny jsem vhodila rozmarýn a pořádně promíchala. Před podáváním jsem vše ochutnala, dosolila, dopepřila a přidala prolisovaný stroužek česneku. A znova promíchala...

Nepovedené Ratatouille jsem servírovala na topinkách posypané sezamovými semínky a bazalkou a musím říci, že navzdory všem katastrofám bylo naprosto skvostné a do budoucna jsem ho zařadila na seznam předkrmů, které připravuji návštěvám. A co říci závěrem? Díky bohu za to, že jsem si vzala králíka :-P


pondělí 5. listopadu 2012

Kuřecí rizoto s hráškem jako důstojný způsob zpracování zbytků pečeného kuřete

Každému z nás se  někdy stalo, že jídla zbylo více než jsme čekali. Typickým příkladem toho je pečené kuře, obzvláště není li konzumentů více než dva. I my jsme dnes narazili na tento problém a to jsme ke včerejší večeři opravdu pečlivě vybírali to úplně nejmenší kuře z nabídky jednoho nejmenovaného hypermarketu.

Kuře na šalvěji podle Pohlreicha bylo naprosto skvostné, ale bohužel ho bylo tak nějak moc. Když jsme včera dovečeřeli, napadla mě otázka co s tím, zbyla mi půlka pečeného kuřete a asi dvě deci naprosto luxusního výpeku, a pak jsem si vzpomněla na babičku. Pokaždé, když se dostala do podobné situace, vytvořila ze zbytků naprosto skvostné rizoto a já se jí rozhodla následovat.

Na recept jsem se neptala a rozhodla jsem se zapojit vlastní fantazii. Prošpejdila jsem lednici, mrazák a špajz a bylo jasno.

Dnes podáváme:

Kuřecí rizoto s hráškem

Kuřecí rizoto s hráškem

















Ingredience:

1/2 pečeného kuřete z předešlého dne
2 hrsti mraženého hrášku
Rýže úměrně podle množství masa
Výpek z kuřete
Trocha bylinek dle vlastní chuti
Vroucí voda
Pepř
Sůl

Základem úspěchu je nelikvidovat pekáč od kuřete. Já pekáč nemám a proto používám skleněnou zapékací mísu s víkem.

Postup:

Zbytek kuřete jsem obrala a maso natrhala na kousky. Je vcelku jedno jak velké budou, ale čím menší, tím více se při pečení vysuší. Zmražený hrášek jsem propláchla studenou vodou aby se od sebe oddělil a na velmi mírném plameni jsem povolila tuk ve výpeku z kuřete. Musela jsem pracovat opatrně a hlavně rychle, protože nemám tušení, jak by skleněná zapékací mísa reagovala na delší kontakt s přímým ohněm. Nejspíš by se vůbec nic nestalo, ale jistota je jistota.

Do povoleného výpeku jsem přidala maso a hrášek a vše zasypala rýží. Množství rýže nechť si určí každý sám, ale nezapomeňte, že po tepelné úpravě nabude zhruba dvou až tří násobného objemu. Nakonec jsem přidala sůl, pepř a hrst na jemno nasekaných čerstvých bylinek. V mém případě se jednalo tuším o estragon, ale použít by se dala klidně jakákoliv jiná bylina. Vše jsem opravdu kvalitně promíchala a nechala chvilku odstát.

Mezitím jsem si předehřála troubu na 200 stupňů a zapnula rychlovarnou konvici s litrem vody. Vroucí vodou jsem potom vše zalila, opět promíchala, přiklopila víkem a šoupla do trouby. Rizoto jsem přiklopené pekla asi 30 minut, dokud se nevypekla většina vody. Pak jsem rizoto vyndala z trouby, pořádně promíchala, ochutnala, dochutila solí a tentokrát už bez víka vrazila do trouby na tak dlouho, aby se do věčných lovišť odebral i zbytek vody.

Pozn.: Kolik vody použijete záleží na tom, jaké množství směsi máte. V každém případě by ale mělo být vody alespoň dva a půl krát více než směsi (stejný princip jako při vaření rýže: na jeden díl rýže alespoň dva díly vody).  

Hotový výtvor jsem podávala posypaný hoblinkami mrkve, strouhaným parmazánem a nasekanou čerstvou bazalkou. A co na to můj muž? Prý to bylo lepší než včerejší večeře :-)


Nedělní večeře šampionů, aneb kuře podle Pohlreicha s pečenou bramborou, plněná rajčata blíže neurčeného původu a cheescake dle uvážení...

Že mám tak trochu megalomanské sklony je všeobecně známo. Ovšem megalomanie v kuchyni není úplně ta nejlepší vlastnost. Snad každý kdo mě zná, a byl někdy pozván na večeři do našeho království, se o tom už přesvědčil. Moje touha působit jako dokonalá hospodyňka totiž mívá za následek nejen obrovskou spoustu jídla, ale hlavně doslova a do písmene přecpané návštěvníky mohutně funící i u tak zdánlivě jednoduchého úkolu, jako je zavazování tkaniček u bot těsně před odchodem.

Protože jsme s manželem spíše sovy než ranní ptáčata, zvedla jsem se z gauče něco málo před sedmou hodinou večerní a pustila se do příprav ne úplně lehkého nedělně večerního menu.

Dnes podáváme:

Předkrm: Sýrem plněná rajčata s křupavým toastem a bylinkovým rádoby pestem.
Hlavní chod: Kuře na šalvěji s pečenou bramborou a petrželkovou omáčkou
Dezert: Předem připravený a především můj úplně první tvarohový Cheescake (recept na Cheescake dodám za 14 dní až budu péct dva narozeninové)

Ingredience:

Sýrem plněná rajčata s křupavým toastem a bylinkovým rádoby pestem (dvě porce)


Bobešovic kuchařské výzvy

















2 středně velká rajčata
1/2 vaničky neochuceného sýru Cottage
1 malá hrst strouhaného parmazánu
čerstvé bylinky dle chuti
česnek (může být i sušený)
2 plátky toastového chleba
1 velký panák kvalitního olivového oleje
1/2 lžičky mletého rozmarýnu
pepř
sůl

Kuře na šalvěji s pečenou bramborou a petrželkovou omáčkou


Kuře na šalvěji podle Pohlreicha s pečenou bramborou a petrželovou omáčkou

















1 malé kuře
1 menší citron
2 větší brambory
1/2 kostky másla
6 lístků šalvěje
6 kešu oříšků
1 hrst čerstvé petrželové nati
2 dcl kuřecího vývaru
1 menší cibule
2 stroužky česneku
2 čtverce alobalu
olej na potření alobalu
pepř
sůl

Protože jsem chtěla podávat kuře právě dopečené, stejně tak jako brambory, pustila jsem se do vaření v následujícím pořadí:

1) Příprava kuřete na pečení:

Protože jsme dnes večeřeli pouze dva, bylo zapotřebí vybrat co možná nejmenší kuře. To naše mělo něco málo kolem kila a i tak zbude. To ovšem nevadí, protože zítra udělám ze zbytků rizoto.

V první fázi, stačí tak dvacet minut předem, je potřeba nechat povolit máslo. Aby se proces urychlil, nakrájela jsem máslo na asi centimetrové plátky a společně s čerstvě namletým pepřem jsem ho nechala odpočívat na kuchyňské lince. Kolik pepře dáte záleží čistě na vaší chuti. My jsme milovníci pepře a proto jsem namlela do másla množství odpovídající asi třem kávovým lžičkám. Protože se kuře peče v předehřáté troubě na 200 stupňů, rovnou jsem ji zapnula a nechala předehřívat. Než se máslo povolilo a předehřála se trouba, připravila jsem všechny ostatní potřebné ingredience. Dobře omytý citron jsem nakrájela na čtvrtinky, omyla jsem šalvěj a uvolnila kůži na prsou kuřete. Tu jsem uvolnila tak, že mezi ní a maso jsem pomalu vsunula ruku a pomalým pohybem ji jakoby nadzvedávala od kuřete dokud jsem ji neuvolnila po celé délce prsou.

Pozn.: Je třeba dávat pozor aby se kůže neroztrhla. Pokud se to ale i přes patřičnou opatrnost nepovede, neházejte flintu do žita. Kůži kolem trhliny jednoduše stáhněte k sobě (jako když chcete zašít roztržené tričko) a přichyťte párátkem. 

Změklé máslo jsem pořádně promíchala vidličkou a dvě třetiny másla rovnoměrně vsunula pod uvolněnou kůži. Díky tomu se totiž prsa nevysuší a zůstanou krásně vláčná. K máslu pod kůži jsem přidala lístky šalvěje, která maso nádherně provoní. Potom jsem celé kuře (i zevnitř) pořádně nasolila. Ze zkušenosti vím, že čím více se kuře nasolí, tím je pak lepší, a proto jsem se solí rozhodně nešetřila. Do útrob kuřete jsem zasunula čtvrtky citronu a stehna kuřete jsem svázala provázkem, aby se kuře při pečení tolik nevysoušelo a zároveň aby z něj citron nevypadl. Nakonec je třeba natáhnou křidélka a uříznout z nich tu část za posledním kloubem (tu špičku, co stejně nikdo nejí :-)). Odřezky jsem dala na dno pekáče a na ně položila kuře. Díky odřezkům se totiž nebude kuře odspodu přichytávat. Teď už jen zbývalo popatlat kuře zbytkem másla a šup s ním do trouby. Kuře se peče nepřikryté asi 75 minut na 200 stupňů. Není třeba se o něj vůbec starat, nemusí se ani podlévat, a tak jsem se vrhla do dalších příprav. Po vyndání z trouby je třeba pouze vydolovat citrony z útrob kuřete a naporcovat.

2) Náplň do rajčat

Nejdřív jsem rajčata pořádně omyla studenou vodou a seřízla jim vršky. Potom jsem opravdu velmi opatrně nařízla dužinu (podobně jako když se zbavujete semínek od papriky) a opatrně, leč za použití nemalého množství síly, jsem "vykroutila" dužinu ven. Jednu jsem vyhodila a druhou šoupla do misky. Do té stejné misky jsem přidala Cottage, parmazán, na drobno nasekanou směs bylinek, sůl, pepř a sušený česnek. Normálně bych sušený nedávala, ale protože jsem doma měla poslední dva stroužky, bez kterých by se neobešla petrželková omáčka, neměla jsem jinou možnost. Naštěstí manžel před nedávnem objevil na asijské tržnici v Libuši indický krámek s kořením a sušený česnek ulovil tam. Nutno podotknou, že se sušeným česnekem prodávaným běžně v obchoďácích, se tenhle indický opravdu nedá srovnávat. Na rozdíl od toho obyčejného totiž opravdu chutná po česneku.

3) Křupavé toasty a pesto nepesto

Celou směs jsem pořádně promíchala a nechala ji chvilku odpočívat. Mezitím jsem pořádně omyla brambory  a dala je vařit do osolené vody. V další fázi si připravíme rádoby bylinkové pesto, které ve skutečnosti nemá s pestem společného vůbec nic :-P. Do velkého panáku olivového oleje jsem přidala mletý rozmarýn, špetku soli a čerstvě umletý pepř. Dva plátky toastového chleba jsem rozkrojila na trojúhelníky, po jedné straně je napatlala směsí oliváče a koření a popatlanou stranou dala opéct na rozehřátou pánev. Toasty je třeba opékat na mírném plameni, aby se nepřipálily. Během toho jsem je opatlala i z vrchu a čekala jsem na vhodnou chvíli k otočení. Ta nastala v momentě, kdy opékaná strana začala chytat zlatavý nádech.

Než se toasty dopekly, nascpala jsem do rajčat náplň, přiklopila je odříznutými vršky a nazdobila je trochou bazalky. A jak to dopadlo? To vidíte na fotografii níže...

4) Pečené brambory 

Předkrm jsme nadšeně snědli a došli k závěru, že tohle rozhodně budeme vařit častěji. Zatím co jsme baštili tuhle relativně zdravou pochoutky, brambory se asi deset minut převalovaly v osolené vroucí vodě na sporáku. Teď nastal ten správný čas k dalšímu pokroku. Utrhla jsem si dva alobalové čtverce dostatečně velké na to, aby se do nich dala zabalit každá z brambor zvlášť. Matnou stranu alobalu jsem potřela olejem a  hojně posypala solí. Na alobal jsem položila bramboru, pořádně jí zabalila a šup s ní do trouby. Brambory se pečou 40 minut na 200 stupňů, takže jsem si to vypočítala tak, aby kuře i brambory byly dopečené zároveň.

5) Petrželková omáčka

Základem úspěchu je připravit si všechno předem. Na drobno jsem nakrájela cibuli (použila jsem červenou, ale jde i bílá), na plátky jsem nakrájela česnek, kešu oříšky nasekala na jemno, toastový chleba zbavila kůrky a natrhala na menší kusy. Do malého kastrůlku jsem nalila asi půl centimetrovou vrstvu oleje, nechala ho zahřát a přidala česnek. Ten by se měl dělat pomalu a tak dlouho, dokud částečně nezesklovatí. Potom jsem přidala cibulku a za občasného promíchání čekala, až zesklovatí i cibulka. Následovalo vhození petrželky, oříšku, chleba a zalití asi deckou a půl kuřecího vývaru. Tady by mi Zdena Pohlreichů nejspíš jednu vrazil, neb jsem zcela neprofesionálně použila vývar z kostky. Ten opravdový kuřecí vývar se totiž nacházel v lednici ve formě pokocovinové první pomoci pro mého muže z předešlého dne.

Celé to povaříme asi 10 minut a rozmixujeme ponorákem. Když pominu fakt, že můj ne zcela profesionální ponorný mixér má tendence posílat vzduchem ochutnávky na všechno, co stojí v okolí jednoho metru, plyne z toho i další poučení. Vždy používejte z petrželové natě pouze lístečky. Při mixování mají totiž stonky tendenci omotávat se kolem čepele, čímž zapříčiní maximálně další dávku nástřiku okolních stěn, nikoliv však rozmixování ingrediencí. A co dál? Otevřete si dobré vínko, naservírujte kuře s bramborou a petrželovou omáčkou a užívejte si slastnou harmonii chutí.


neděle 4. listopadu 2012

The Daring Bakers, ta pravá výzva pro mě...

Možná si říkáte, že je to zbytečná práce navíc a dost možná to tak i je, ale to bych to nebyla já, abych se takové "blbosti" nechytila.

Když jsem začala pracovat jako provozní čajovny, jeden z prvních úkolů byl upéct baklawu. Jako každá správná hospodyňka jsem se toho samozřejmě zhostila velmi ráda a začala jsem pátrat po správném receptu.  Po internetu jich je obrovská spousta a nijak zvlášť se neliší, ovšem pro svou první baklawu jsem chtěla najít  ten opravdový recept a tak jsem pátrala dál a dál. Nacházela jsem různé varianty, které se lišily jak náplní, tak polevou. Co se ale nelišilo, bylo Filo těsto.

Z mnoha různých diskuzí jsem vyčetla, že toto těsto lze běžně sehnat ve větších obchodních domech. Nojo, jenže já nakupování z duše nenávidím a navíc jsem, alespoň co se vaření týče, příšerná puntičkářka. Proto mi přišlo jako dobrý nápad vyrobit si těsto vlastní. Po pár hodinách hledání jsem objevila blog Lucky Dvořákové. Lucka je obyčejně neobyčejná projektová administrátorka a hlavně nadšená a velmi šikovná pekařka. Každý měsíc se pouští do boje s pekařskou výzvou portálu The Daring Kitchen a své počiny potom zveřejňuje na svém blogu spolu se svými ostatními výtvory. Tehdy jsem si říkala, je to docela zajímavý nápad, ale nic pro mě.

Jenže o pár týdnů později mi čajovna přichystala další pekařskou výzvu, tentokrát to byl Cheescake, a tak jsem se pustila znovu do pátrání po receptu. Že nevíte na jaký web jsem narazila tentokrát? Ano, hádáte správně. Pátrání mě opět přivedlo na Lucčin blog. Vzala jsem to jako nějaké vyšší sdělení a rozhodla se, že se k Odvážným pekařům také připojím. A jak to dopadlo? To se dozvíte příští měsíc až se mi jako nové člence této skupiny otevře první oficiální pekařská výzva :-)